Naši programátoři za katedrou: Ondra, Kuba a Dominik učí na vysoké škole

Kdy ses poprvé setkal s programováním?

Dominik:„Programování jsem se začal věnovat na střední škole, když mi bylo asi 16. Tehdy jsem poprvé zkoušel programovat v Javě. Líbilo se mi, že když napíšu nějaké řádky kódu, vidím z toho reálný výsledek. První projekty byly spíš klasické školní úlohy, jako třeba kalkulačky v konzoli. Později, na Fakultě informatiky Masarykovy univerzityI, jsem si našel stáž, kde jsem pracoval s Javou a testovacím frameworkem Selenium.“

Ondra:„Já jsem si s programováním začal hrát kolem 13 let, ale můj první opravdový hobby projekt přišel v 15 letech. Tehdy jsme s kamarádem vytvořili hru v Unity – herní systém,, kde tvoříte vlastní hry. Dokonce jsme s ní vyhráli první a druhé místo v krajských soutěžích. Od malička mě to táhlo k počítačům, takže jsem se postupně stal rodinnou IT podporou. Na škole jsem pak váhal mezi IT a právem, ale nakonec zvítězilo IT, protože mě ty projekty prostě bavily.“

Kuba: „S programováním jsem se poprvé setkal na gymnáziu při hodinách informatiky, kde jsem před maturitou pracoval s jazykem C. To mi dalo základ pro další studium na FI MUNI. Skutečně jsem se vývoji věnoval až v roce 2020 v předmětu „Úvod do vývoje v C#/.NET.“ Na jeho konci jsem vytvořil vlastní projekt, který jsem musel obhájit a odprezentovat. Tohle byla má první zkušenost s větším projektem.“

Jak ses k učení na vysoké škole dostal?

Dominik: „Ve čtvrtém semestru jsem si řekl, že by mě to učení ostatních opravdu bavilo,“ vzpomíná na dobu, kdy se stal cvičícím díky své vášni pro C# – univerzální programovací jazyk. „Napsal jsem, jestli bych mohl něco učit, a najednou jsem měl vlastní seminární skupinu. Byl jsem hozen rovnou do vody,“ směje se.

Ondra k tomu přidává trochu jiný příběh: „Na naší fakultě se hodně využívá konceptu studentských cvičících. Když jsem měl v prvním ročníku programování v C#, po roce mi přišel e-mail, že hledají pomocníky. Zkusil jsem to a už šestým rokem učím. Dokonce jsem jednou odučil všechny C# předměty na fakultě.“ 

Kuba, který učí třetím rokem, se do výuky dostal díky svému vedoucímu: „Byl to skvělý lektor a já si to chtěl taky zkusit. On mi dal příležitost, a tak jsem začal vyučovat.“

Jak vnímáš rozdíl mezi učením studentů a prací na reálných projektech? 

Výuka na univerzitě a práce na reálných projektech se liší v mnoha ohledech. 

Kuba popisuje, jak se jeho role mění podle prostředí: „Na zakázkách pracuju většinou sám, takže si hlídám jen to, co dělám já. Ve škole jsem ale zdrojem všech informací pro studenty a musím jim zaručit, že pochopí, co se jim snažím vysvětlit.“

Dominik vnímá učení jako příležitost, jak zlepšit samotnou výuku, ale i přístup k mladším kolegům: „Když se podívám na ten rozdíl mezi tím, jaké to je učit a pracovat, tak v práci se často dostávám do role učitele – vysvětluju věci lidem, které znám, se kterými spolupracuji. Mluvím o tom, na čem dlouhodobě pracuji. Ve škole je to jiné, tam musím počítat s tím, že studenti, ještě nemají tolik zkušeností, takže je nutné pracovat i s terminologií.“

Ondra zdůrazňuje rozdíl mezi akademickými a praktickými předměty:„Hodně záleží na tom, co učíš. U C# je super, že materiály, které používáme, jsou dobře připravené na praxi – z velké části díky Dominikovi.“

Jak studentům předáváš praktické dovednosti?

Kuba vysvětluje, jak využívá příklady z praxe při výuce: „Když v práci narazím na nějakou chybu, rovnou vím, jak ji studentům vysvětlit a co udělat, aby se jí vyhnuli.“

Dominik doplňuje: „Každý týden studenti navazují na to, co dělali předtím. Vždy jim ukážu plně funkční verzi z předchozí hodiny, aby se neztratili.“

Ondra vidí výhodu v tom, že školní projekty poskytují větší volnost než práce v reálném světě: „Ve škole můžeš udělat chybu a zkoušet nové věci, což v praxi často nejde. Simulujeme i klienty s měnícími se požadavky, aby studenti zažili, jaké to je, když klient najednou chce něco úplně jiného.“

Co je pro tebe hnací motor, díky kterému učíš dál?

Učit studenty není jen o předávání znalostí – každý z kluků si z toho sám hodně odnáší. Kubu motivuje hlavně práce se studenty: „Vidím, jak se zlepšují, a zároveň se učím i já. Když učím, musím tomu sám opravdu porozumět.“

Dominik k tomu dodává: „Nejvíc mě motivují studenti, kteří mají skutečný zájem. V PUXu už máme dva kolegy, kteří byli mými studenty. To je pro mě obrovská motivace.“

Ondra přiznává, že pro něj bylo učení zpočátku odreagováním od školy, ale teď vnímá jeho přínosy jinak:„Musím látku pochopit, abych ji vysvětlil jednoduše. A to mě na tom baví – že tím nadšením můžu nakazit i ostatní.“

Máš z výuky v rukávu nějakou vtipnou historku? 

„Ano, máme jednu společnou historku, na kterou jen tak nezapomeneme. Adam, který dnes pracuje u nás v PUXu, byl kdysi Dominikovým studentem. Při jedné jeho hodině dostali studenti úkol – prezentovat své aplikace, a Adam se vžil do role podomního prodejce. Zahrál to tak přesvědčivě, že Dominik skončil smíchy na zemi.“ 

Kuba k tomu s úsměvem dodává: „Adam totálně ovládl celou třídu, bylo to perfektní!“

Jsme rádi, že si Adam nakonec nevybral dráhu herce, ale zůstal u IT – a teď ho máme u nás ve firmě. A co vy? Odstartujete s námi svůj projekt? Pojďme do toho společně!